Bikeparky Francie - Portes du Soleil

   Tak jako každý rok jsme i letos stáli před rozhodnutím, kam v létě vyrazíme. Jelikož už máme bikeparky u nás a v Rakousku projetý (včetně božího italskýho Livigna), Francie byla letos jasná volba.  Po zjištění, že se tam nachází oblast Portes du Soleil, kam spadá 5 vzájemně propojených bikeparků s 600 km trailů (a to vše na jednu permici!), jsme utřeli sliny od huby a v práci okamžitě nahlásili na červenec 2 týdny dovolené. Byli jsme připraveni na klasický punkování ve stanu na parkáči, ale pár dní před odjezdem jsme dostali možnost vzít s sebou Kupčovu přítelkyni Majdu, která se nabídla, že může domluvit půjčení obytňáku od rodičů. S příjemnou vidinou, že to letos poprvý prožijeme trochu víc jako lidi, jsme neváhali a za pár dní si to již štrádovali ve vypůjčené karizóně směr Francie - Morzine.

    Jelikož cesta z Brna trvá při vzdálenosti 1200 km nějakých 12 hodin, rozhodli jsme se udělat si zastávku ve vyhlášeném pumptracku Grenchen ve Švýcarsku. Po krátkém bloudění a hledání neplaceného parkovacího místa se nám podařilo domluvit se s obsluhou u vedle stojící tenisové haly, že to tam můžeme na pár hodin zaparkovat, pokud tam ale nebudeme kempit. Pro sichr ještě hážem oko, jestli je pumptrack volně přístupnej, ok, takže skládáme dirty, oblíkáme se do pracovního a jde se na věc. Asi po hodině blbnutí vyhodnocujeme, že tahle zastávka rozhodně stála za to. Krásně postavený, vše navazuje, opravdu radost jezdit. Nicméně cíl cesty máme ještě o 3 hodiny dál, takže balíme a pokračujeme v krasojízdě. Po cestě se ještě zastavujeme vykoupat v Ženevském jezeře, což je po celém dni v autě a ježdění na pumptracku v 30°C velmi příjemná záležitost.

   Večer konečně doražíme na parkáč schovanej na konci města Morzine a se štěstím chytáme poslední volný místo přímo u řeky. Shodou okolností totiž přijíždíme 2 dny před zastávkou Tour de France, takže lidí je tu asi trochu víc než obvykle. Dáváme klasický příjezdový pivko a s vidinou spousty dní suprovýho ježdění před náma usínáme. Druhý den ráno si hned dáváme echo s bratiama z východu, kteří  tu jsou shodou okolností už týden taky. Za chvíli se potkáváme u lanovky bikeparku Supermorzine a vyrážíme na kopec.  

  Ze sedačky je krásnej výhled hned na 3 tratě plný klopenek a lavic, ideální na rozježdění. Přímo pod lanovkou se pak vyjímá největší skok v bikeparku, asi 10 m dlouhej krásnej odpalovák se dvěma různě koplýma odrazema. Tratě jsou krásně nažehlený, bez rolet, takže lítáme s rohlíkem od ucha k uchu. Líbí se mi místní systém značení skoků, pokud má skok díru, jsou na bocích odrazu praporky, modrý, červený, černý, podle vzálenosti / obtížnosti. Díky těmhle značkám, který nás provází všechny bikeparky, se dá jet spousta věcí na poprvý, což se ti při celkovým množství trailů rozhodně hodí. (Samozřejmě pokud si nejseš jistej, je vždy lepší si zastavit a podívat se).  Suma sumárum, bikepark má od shora 3 velmi zábavný tratě, který vedou převážně po louce, uprostřed kopce se potkávají a pak pokračují lesem až dolů k lanovce. Ve spodní půlce je pak několik černých variant, který jsou plný kořenů, s několika dvojáky, na který je dobrý se nejdřív podívat.

   Druhý den vyrážíme na protější stranu kopce od Supermorzine, kde leží bikepark Morzine. Ten ale vynecháváme, (jelikož ho máme nejblíž a tak na něj bude ještě dost času) a dokud je hezky, vyrážíme od horní stanice traverzem do Les Gets. Tam se po shlédnutí mapy nemůžeme rozhodnout co dřív. Bikepark má 2 lanovky vedle sebe a je velkej asi jako Morzine a Supermorzine dohromady. Tratě jsou zábavný a je jich tolik, že se v tom ztrácíme a bojíme se jet něco 2x, protože ta další je vždycky o něco lepší.:D Park obsahuje všechno, od klopenek a lavic, lávek, kořenových trailů až po spodní část s dualovou tratí a šílenými polety, na kterých se každoročně jezdí Crankworx. Vše je ale opět krásně postavený a každej si tu najde to svoje.

   Počasí nám moc nepřeje a prší střídavě častějc a častějc, a tak další den padá volba na Morzine, který máme nejblíž.  Tady potkáváme trénovat celou bandu známejch tváří, včetně Bruniho Loice a Andrewa Neethlinga. Toho se snažím jednu jízdu uviset, nicméně na černé kořenové trati, kterou jedu poprvé, se mi to daří asi jen na prvních 100 m. :D  Tratě jsou tu tažený převážně lesem a jsou spíše sjezdového charakteru, rozbitý, samej kořen, strmý klopky, skoky většinou přírodní. Mimo značený tratě je tu taky hodně různých lesních odboček, na kterých se dá krásně potancovat na kořenech. Uprostřed trati pak najdeš tobogán, ve kterým se to díky sklonu a roletám rozjede tak, že se ti rozostří vidění. Naprostá pecka!:)  Bikepark se mi líbí právě kvůli těmto atypickým tratím. Mimoto se jako jedinej bikepark s kabinkovou lanovkou dá pohodlně jezdit i za deště a za mokra. U spodní stanice lanovky pak najdeš vyhlášnou místní hospodu se zajímavými artefakty.

  Naší poslední zastávkou je nejočekávanější bikepark a tím je Chatel. Jelikož nám poprvé trvá přejezd na kole z Morzine a zpět přes všechny parky skoro půl dne, večer u pivka přehodnocujem, že ho necháme na konec tripu a přejedeme tam autem. Pro obytňák je na velkým parkovišti u spodní stanice lanovky místa spousta, s hledáním volnýho plácku pro stan to už může být v hlavní sezóně trochu horší. Kvůli počasí jsou bohužel některé lesní tratě po celou dobu naší návštěvy zavřené a na těch dalších jsou asi největší vybržděné rolety ze všech bikeparků. Nicméně zábavnost tratí v Chatelu a jeho celková kouzelná atmosféra vše zvysoka přebíjí a proto se mi tenhle bikepark líbil ze všech nejvíc. Doporučuju si na něj ale vyhradit alespoň 3 dny. Tratě jsou tu i jednodušší, celkově ale převažují spíš ty těžší, černé traily se dokonce dělí na další 3 obtížnosti, simple, double a triple black. Dole pak vyrostla nová flow trať s pořadnýma klopkama a lavicema, která neskutečně baví. V poslední den ježdění nám ještě  otevírají nově opravenej macatej přespotočák, takže ještě za tepla odpaňujem a spokojeně můžeme vyrazit na cestu domů.  Au revoir!

 Autor:   Poli